Zajímavé informace k vitamínu K2?
Vitamín K2 je vitamín rozpustný v tucích. Původně se předpokládalo, že se jedná pouze o podtyp vitamínu K, ale později se zjistilo, že na rozdíl od vitamínu K1, který ovlivňuje srážlivost krve, úkolem vitamínu K2 je navázání vápníku z mezibuněčného prostoru a jeho přenos do kostí. Vápník se díky tomu nemůže nadměrně hromadit v chrupavkách a měkkých tkáních (včetně kardiovaskulárního systému) a vést k jejich kalcifikaci (zvápnění). Vitamín K2 ovlivňuje také činnost osteokalcinu – proteinu, který řídí začlenění vápníku a dalších minerálů do kostí, čímž podporuje jejich mineralizaci. To má za následek zvýšení hustoty a pevnosti kostí.
Vitamín K1 je v evropské stravě zastoupený dostatečně – mezi jeho nejbohatší zdroje patří hlavně kapusta, brokolice, špenát, petržel, zelí, rajčata, šípky a mrkev. Naproti tomu vitamín K2 se vyskytuje relativně málo, protože fermentované potraviny (zejména natto), které jej obsahují zdaleka nejvyšší množství, jsou v našem jídelníčku poměrně vzácné. Vitamín K2 můžeme ještě získávat ze žloutků, sýrů a masa, ale jen ve velmi omezeném množství. Část naší potřeby vitamínu K2 zajišťují bakterie v tlustém střevě, které jej dokáží syntetizovat, bohužel ale podstatně méně, než se původně předpokládalo.
Vitamín K2, spolu s vitamínem D, byly v poslední době považovány za dva nejdůležitější vitamíny pro zdraví a dlouhověkost populace, protože většina lidí vykazovala jejich deficit. V posledních letech se o něco zlepšila situace u vitamínu D, který byl v široké míře doporučován pro podporu imunity. Nicméně vysoké dávky vitamínu D užívané dlouhodobě mohou vést k nežádoucímu zvápnění měkkých tkání (zejména cév), a proto je vhodné dlouhodobé užívání vitamínu D doplnit vitamínem K2. To má smysl také proto, že oba vitamíny působí synergicky a jejich společným užíváním lze dosáhnout lepšího výsledku.
Mimořádný význam má vitamín K2 pro lidi ohrožené úbytkem kostní hmoty – jedná se především o starší lidi, protože s přibývajícím věkem dochází k přirozenému úbytku kostní hmoty, ženy v klimakteriu, kdy úbytek hormonů (estrogenů) přispívá k odbourávání kostní hmoty, lidi, kteří nemají dostatek pohybu nebo trpí nedostatkem vápníku, vitamínu D a K2 v potravě. Úbytek kostní hmoty je spojený také s poruchami její struktury (v kostech se vytvářejí póry, dochází k úbytku vápníku a jiných minerálů), zapříčiňuje zvýšenou lomivost kostí. Je o to nebezpečnější, že jeho průběh je velmi nenápadný, obvykle se projeví až v pokročilém stádiu, kdy dojde ke zlomenině.